Kniha SOS z nakladatelství Vašut plní již rok a půl regály knihkupectví. Název knihy je SOS s podtitulem Naučte se chránit sebe, svůj domov a rodinu. Několikrát jsem již knihu zběžně prolistoval v knihkupectví a proto jsem byl k jejímu obsahu zpočátku dost skeptický.

     Kniha nemluví ani tolik o tradičním přežití v přírodě, ale o tzv. Urban Survivalu, což jsou metody a postupy jak přežít v moderní společnosti a nepřijít přitom k újmě. Originální název knihy „The Handbook of Urban Survival“ tuto skutečnost jen dokresluje.
     Po prvotním shlédnutí knihy jsem získal pocit, že se snaží mluvit o vše a o ničem – od sebeobrany přes první pomoc až po terorismus a ochranu proti němu.
     Celá kniha je strukturována do několika hlavních tématických sekcí – zabezpečení domova, sebeobrana, nebezpečí na ulici, nebezpečí při cestování, teroristické hrozby, přírodní a společenské pohromy a poskytování první pomoci.
     V první části (Zabezpečení domova) se autoři zabývají metodami zajištění domu a nastavením patřičné ochrany jak proti vyloupení či narušení objektu cizí osobou či nenadálou událostí (oheň, havárie, apod.). Rady jsou cílené i když z hlediska komplexnosti objektové ochrany neposkytují úplný a detailní rozbor problematiky a tudíž některé rady jsou jasné, ale dost vytržené z kontextu a bližšího vysvětlení vypadají dost nesmysluplně. Další problém je v orientaci autorů – občas mluví o bytu či rodinné domu, občas řeší ochranu kanceláře či jiného prostoru. Jako pozitivní považuji připomenutí nutnosti vybudování úkrytu pro mimořádné situace v domě společně se seznamem nejnutnějšího vybavení. Bohužel, stejný problém je z trochu jiného úhlu řešen i v předposlední kapitole a některé informace bez své paralely vyznívají do ztracena.
     Druhá kapitola pojednává o metodách a postupech reálné sebeobrany na ulici a principech jak předejít konfliktu. Bohužel, rady jsou dost obecně a plno dobře míněných věcí je lepší ukázat, než-li takto popisovat, protože z osobní zkušenosti si dotyčný jedinec odnese více. Pozitivem je popisování a řešení standardních situací a nebezpečí ve společnosti se zaměřením se na riziko znásilnění ženy. Kapitola např. popisuje co to je a jak se používá rohypnol k paralyzování vytipované oběti znásilnění.
     Třetí kapitola s názvem Nebezpečí na ulici volně navazuje na kapitolu Sebeobrana a řeší typické techniky boje a napadení. Zde musím autorům vytknout, že zcela bez jakéhokoliv ladu a skladu využili obrázky z jiných manuálů (armádních a amerických knih na toto téma) a nepříliš dobře vysvětlili použití daných technik a možnosti jejich osobního nácviku. Nikdy jsem zatím nepotkal člověka, který si přečetl někde nějaké rady a ty pak bez pravidelného tréninku byl schopen aplikovat v praxi. Proto mi zde chybí jakýsi tréninkový manuál, jak dané věci trénovat, protože jinak je jejich možné použití pouze teoretické a potenciální útočník, který něco umí a má nacvičeno těžko bude těmito jednoduchými metodami zdolán či ochromen – naopak si myslím, že by je taková obrana pouze naštvala a zvýšila jeho agresivitu.
     Čtvrtá kapitola popisuje metody ochrany vlastní osoby během cestování, primárně samozřejmě v letadle a v osobním automobilu (originálně se jedná o americkou příručku). Velmi dobře zde jsou souhrnně sepsány základní předpoklady jak zabezpečit svůj vůz, kde jej nechávat a jak si počítat či cestování, tak aby daný jedinec nedošel k újmě. Rady jsou cílené, jasné a stručné.
     Pátá kapitola s názvem Teroristické hrozby je ovšem poněkud zvláštním mixem informací o potenciálních teroristických hrozbách (antrax, nástražné výbušné systémy, únos, apod.) a metodách jak bojovat se teroristy (zde jsou popisovány některé základní taktiky speciálních jednotek). Sice zde autor a bývalý důstojník speciálních jednotek McNab popisuje zajímavě svůj pohled a zkušenosti z praxe, bohužel informace jsou útržkovité, neúplné a špatně cílené. Čtenář se zde dozví obecné informace typu, že při pyrotechnickém nebezpečí použití policisté robota či jak zasahuje speciální jednotka proti vozu se teroristy a unešenou obětí, ale chybí tu zde opravdové návody a rady podobné těm v kapitole 2 (Sebeobrana), jak ochránit sebe či své blízké při teroristickém ohrožení, aby dotyčný vyšel z dané situace bez větší újmy. Připadá mi, jako by asi autoři nevěděli, co do dané kapitoly vlastně všechno chtějí o terorismu psát.
     Další kapitola nazývající se Přírodní a společenské pohromy opět kvalitativně výraznější a dovolím si poznamenat, že spolu s kapitolou 2 z celé knihy asi nejlepší. Autoři zde ve zkratce popisují budování úkrytu v domě a nejdůležitější kritéria, které taková stavba musí splňovat. Popisují vhodné reakce na běžné přírodní katastrofy (hurikán, povodně, bouře, zemětřesení, apod.) a obecnou vybavenost domova pro mimořádné situace. Zde je cítit obrovská zkušenost Američanů s živelnými katastrofami a propracovanost jejich přípravy na ně.
     Poslední kapitola se zabývá První pomocí, ale necítím, že by se mohla stát normou či dobrým manuálem. Vedle tradiční kardiopulmonární resuscitace, kterou najdeme ve všech podobně zaměřených příručkách zde jsou obecné rady, mnohdy v jemném či větším rozporu s reálným poskytnutím první pomoci. Při poranění hrudníku např. autoři radí položit raněného tak, aby se prokrvila a lépe pracovala nepostižená plíce, ovšem o samotném potenciální ošetření pneumotoraxu nic neříkají. Stejně tak v jedná části první pomoci při autonehodě najdeme stručný návod jak pracovat s raněnými, ovšem na další stránce nepřehlédneme důležitou radu, že raněných se při autonehodě raději ani nedotýkáme.
     Osobně na mě celá příručka působí, jako by byla spíchnuta horkou jehlou a nešlo v ní ani tak o samotnou kvalitu informací, ale spíše o čas, ve kterém musela být vydána. Kvalita jednotlivých kapitol je velmi rozkolísaná, bohužel nikde není možné najít informaci, kterou kapitolu zpracovával, který z autorů, podle čehož by se dalo určit, zda je chyba ve výběru spolupracovníka či v samotném zadání a naplnění, resp. nenaplnění kapitol.
     Osobně si myslím, že celá kniha se dala udělat mnohem lépe a pojmout více komplexně – což by sice asi zvýšilo celkové náklady (více stran), ale možná by pak mohla mít ambici stát se oblíbeným manuálem do každé rodiny. Mimoto na českém vydání je super, že informace o kriminalitě jsou z ČR z roku 2004 (rok zpracování překladu), ale typicky americké názvy léků či drog nejsou přeloženy do jejich české paralely (např. tradiční problém – americké valium alias český diazepam). To považuji za velmi amatérský překlad, díky němuž je pak problém využít příručku v Čechách (pokud nemám dostatečné znalosti těchto odchylek).
     Knihu ze svého osobního hlediska hodnotím průměrně. Z hlediska komplexnosti tzv. Urban Survivalu, který kniha zkouší popisovat, mi zde některé věci chybí a některé zase naopak zbytečně přebývají. A jako každý americký manuál je kniha plná obrázků, což je dnes velmi atraktivní, bohužel některé rady či obrázky vřele nedoporučuji testovat v realitě, protože by se dotyčný mohl dost divit. Prostě si knihu přečtěte a pak uvažujte, zda to co říká je opravdu reálně využitelné v praxi – popř. si nechte poradit od zkušenějšího člověka (záchranář, hasič, policista, instruktor reálné sebeobrany, apod.).